Jeleni a vlci, sochařské minisympozium v krajině

 

První sochařské sympozium v krajině Orlických hor s autory Dagmar Šubrtová, Richard Wiesner, Tereza Severová, Krištof Kintera a Lukáš Procházka.

Dagmar Šubrtová – Suchý strom
Při pohledu na stromy vnímáme jejich hustotu a barvu listí, velikost, rozestupy, druh, stáří, stín koruny a jak formují paměť místa. Často se však stává, že stromy jsou vysazené tam, kde přebývají, zakrývají část domu, nebo na vyvýšených místech bez ohledu na možnost dosažení spodní vody. Některé stromy, převážně ty městské, za letního sucha nebo v extrémních podmínkách, vyžadují přiměřený prostor pro růst a stabilitu. Většinou stačí o vzrostlý strom pravidelně pečovat a v období vegetačního klidu snížit jeho těžiště, než jej později legislativně snadněji pokácet. Necitlivě mizí mnoho stromů, které by mohly být zachovány pro budoucí generace nejen lidské, ale i ptačí a hmyzí.

Richard Wiesner – Sedmadvacet
Název objektu zároveň představuje skupinu jednotlivých členských států EU. Tyto jednotlivé státy jsou zde zastoupeny českými překlady jejich národních hymnů, které tvoří součást instalace. Wiesner tak staví do kontrastu snahu EU o sjednocení zemí s obsahem hymnů jednotlivých členských států. Zatímco motto EU „Jednota v rozmanitosti“ vyjadřuje myšlenku sjednocení různorodých kultur a národů, národní hymny naopak zdůrazňují potřebu jednotlivých států chránit a bránit své území jako nedotknutelný prostor. Wiesner tím upozorňuje na rozpor mezi ideálem evropské jednoty a hluboce zakořeněným národním cítěním, které se často zaměřuje na suverenitu a obranu před vnějšími hrozbami.

Tereza Severová – Mrak
Tereza Severová ve svém díle zkoumá interpretaci krajiny a její symboliku v kontextu současné vizuální kultury. Její vlajka s vytištěným mrakem, který se třepetá ve větru nad panoramatem Orlických hor, konfrontuje přirozené a uměle vytvořené obrazy. Tento mrak, na jedné straně evokující přirozený přírodní jev, zároveň připomíná výstražná znamení a technologické nástroje, které sledují a měří okolní prostředí. Severová tímto dílem poukazuje na napětí mezi autenticitou přírodní krajiny a uměle vygenerovanými obrazy, které nás obklopují. Skrze tuto konfrontaci vybízí k zamyšlení nad tím, jak moderní technologie mění naše vnímání a porozumění světu kolem nás.

Krištof Kintera v díle „Paradise Now“ představuje městské zábrany, které nesou paroží, jako by se měnily v jeleny. Tento nápaditý kontrast mezi průmyslovými, strohými bariérami a přirozeným symbolem lesa vytváří zvláštní spojení městského prostředí s přírodou. Bariéry, obvykle určené k řízení pohybu lidí, se v Kinterově díle proměňují v jakési hybridní bytosti, které naznačují možný únik nebo přechod mezi těmito dvěma světy. 

Lukáš Procházka
Nápis Help složený z nasbíraných kusů dřeva, které se vyplavily z řeky. Toto dřevo tiše vypráví příběh své cesty z jednoho místa na druhé. Nápis vypadá, jako by ho složil trosečník, který se snaží zachránit z opuštěného ostrova a jeho záměrem je upoutat pozornost pilotů letadel. V tomto případě je však nápis zasazen do akcelerované metropolitní situace, odkazuje na kultivovanost prostředí a piloty nahradili lidé v okolních bytech. Práce odráží paradoxní povahu velkoměst, kde je vysoká koncentrace lidí, ale člověk se přesto může snadno ocitnout v osamocené situaci nebo v jakémsi liminálním prostoru. Prostor mezi známým a zcela neznámým, v němž člověk opouští starý život a nový se ještě neobjevil. Osamělost, zčásti sociální izolace, zčásti subjektivní zkušenost vlastního přežívaní, je v současnosti rostoucím trendem. Pandemie a nucená izolace k tomuto jevu jen přispěly.