Letní kreativní škola pro učitele III, Mapování terénu učení

 

Čtyři dny. Jedno místo. Různé zkušenosti, profese, očekávání i pohledy na to, co znamená učit se a učit druhé.

Letošní Letní škola se věnovala mapování terénu učení. Vycházeli jsme z myšlenky, že poznání nemusí začínat hotovou odpovědí – může začít chůzí, pozorností, zvukem, stopou, obrazem, otázkou nebo setkáním s někým, kdo stejnou věc vidí jinak.

Pozorovali jsme krajinu pomocí fotopastí, následovali zvukové stopy, vytvářeli společný Místopis, bádali, psali, kreslili a mapovali. Své zkušenosti jsme zaznamenávali, sdíleli a znovu se k nim vraceli. Deník tak nebyl jen záznamem toho, co jsme dělali, ale místem pro různé způsoby pozorování, přemýšlení a hledání souvislostí.

Mapování zároveň otevírá otázku hranic. Co do své mapy zahrnujeme a co necháváme mimo ni? Kde končí naše vlastní perspektiva a začíná perspektiva druhého? A co se stane, když se různé pohledy setkají?

I letošní Letní škola byla především prostorem pro společné učení. Přinesla rozdílné představy o roli učitele, svobodě, tvorbě i samotném poznání. Některé pohledy se potkávaly, jiné zůstávaly v napětí. Možná jsme tak otevřeli více otázek, než kolik jsme jich uzavřeli. Nemusíme ale přemýšlet stejně, abychom se mohli učit společně.

Děkujeme všem účastnicím a účastníkům za zkušenosti, otázky a pohledy, které do společných dní přinesli. A našim lektorkám a lektorům Matěj Smetana, Tomáš Moravec, Petra Hůlová, Jan Albert Šturma a Katarína Kalivodová za nasazení, péči a ochotu vytvářet situace, ve kterých nebylo předem jasné, kam nás dovedou.

Zůstaly nám deníky, kresby, mapy, fotografie, zvukové záznamy, texty a společně vytvořené situace. A také otázky, ke kterým má smysl se vracet.

Nejdřív jdu.

Potom si všímám.

Tvořím.

Ptám se.

Reflektuji a sdílím.

Poznání vzniká mezi tím vším.

A pak vykročím znovu – už trochu jinak.

Děkujeme za letošní cestu.

SCHULE, Orlické hory