Tereza Severová, Nový atlas mraků

 

10 vlajek na stožárech, specifická instalace v krajině

Instalace, která vznikne specificky pro krajinu v okolí obce Šediviny v Orlických horách, představí deset originálních vlajek umístěných na stožárech, dominujících nad okolními kopci. Vlajky zakrývají oblohu a vítr rozechvívá jejich obraz. Nejde o politickou deklaraci územních nároků, jak by formát vlajky mohl naznačovat. Namísto tradičních symbolů státní moci oslavují prvek přírody – proměnlivý, pomíjivý a přesto zásadní. Mrak je nositelem vláhy, příslibem úrody, znakem života. Jeho přítomnost na obloze potvrzuje, že koloběh vody v přírodě stále trvá. Jeho obrazová reprezentace ve formě vlajky, vlající před skutečnou oblohou, vytváří napětí mezi reálnou a kulturní krajinou. Nejde však o běžné mraky – vlajky je zobrazují takové, které by mohly být viditelné na obloze za tisíc let.

Stratus thermalis – Nízké, široké mraky, které vznikají nad oblastmi s extrémním oteplováním, 
jako jsou urbanizované oblasti nebo regiony s intenzivními teplotními výkyvy. Tyto mraky by byly hustší a trvalejší, tvořily by neprůhledné pokrývky oblohy.

Nimbus cybera – Mraky, které by vznikaly v oblastech s vysokým znečištěním a technologickými emisemi. Tyto mraky by byly plné jemných částic, které by měnily jejich strukturu a barvu, vytvářející umělý, kovový vzhled.

Aeroformis – Nepravidelné mraky, které by vznikaly díky pokročilé atmosférické dynamice. 
Mohly by se tvořit ve výškách, kde by teplotní rozdíly mezi různými vzduchovými vrstvami vedly 
k novým a překvapivým formám mraků.

Hydromorphus – Mraky obsahující nejen vodní kapičky a ledové krystaly, ale 
i mikroorganismy a jemné přírodní částice. Tento typ mraků by mohl vznikat v oblastech 
s vysokou biologickou aktivitou, kde by znečištění a mikrobiální procesy ovlivňovaly formaci oblačnosti.

Anticumulus – Nový typ kumulovitých mraků, který by vznikal v atmosféře s většími rozdíly mezi studenými a teplými vzduchovými masami. Tyto mraky by měly obrácenou strukturu, než klasické kumulusy, což by znamenalo jejich rozpadání se a tvorbu nepravidelných “dešťových” formací.

Pyrostratus – Mraky spojené s častějšími požáry způsobenými klimatickými změnami. Tyto mraky by byly výsledkem výparů a kouře stoupajících do atmosféry a tvořících dlouhé, tmavé, zakouřené vrstvy nad zemským povrchem.

Cirrohydros – Vysoké, jemné mraky tvořené vodními kapičkami spíše než ledovými krystaly. 
Tento typ mraku by mohl být výsledkem změn v teplotě atmosféry, kde by nižší teploty umožnily více kondenzace vody i v tak vysokých vrstvách atmosféry.

Cirroplasma – Extrémně vysoké, jemné mraky obsahující kombinaci vodních kapiček 
a ionizovaných částic. Tyto mraky by vznikaly v atmosférách, kde by se zvyšovalo množství plazmatu 
a ionizovaných látek, což by ovlivnilo jejich strukturu.

Altostratus climatus – Středně vysoko položené mraky, které by vznikaly v důsledku globálního oteplování a častějších extrémních dešťových jevů. Byly by součástí klimatických změn, kdy by se začaly vytvářet více stabilní oblačné pokrývky, které by regulovaly teplotu a vlhkost.

Luminocumulus – Světélkující mraky, které by obsahovaly bioluminiscenční organismy nebo chemické látky, které by umožnily mrakům emitovat jemné světlo, podobně jako aurora borealis. Tento efekt by mohl být důsledkem změn v atmosférických chemikáliích nebo technologických procesů.

Projekt byl realizováván s podporou programu VIZUÁLNÍ UMĚNÍ Nadačního fondu Škoda Auto a Nadace pro současné umění  Praha.